Jmenuji se Silvie Kořenková a fotografie se stala mojí láskou ve 14-ti letech. Od tatínka jsem dostala svůj první fotoaparát Pentax na kinofilm a dědeček mě učil vyvolávat a zvětšovat fotografie v koupelně. O rok později jsem začala studovat obor Užitá fotografie na Střední průmyslové škole grafické v Praze.

Toto studium považuji za zásadní v mnoha ohledech. Naučila jsem se pracovat se všemi různými technikami fotografie a to, jak se určité odvětví fotografie má správně fotografovat – dokument, reklama, móda, portrét, architektura nebo reportážní fotografie. Po dokončení studia jsem navázala studiem na pražské vysoké škole FAMU, obor Fotografie. Působila jsem na půlroční stáži v Londýně, kde jsem získala zahraniční zkušenosti a po návratu nafotila soubor „Depersonalizace“, která putovala na výstavu do Pekingu.

Poté jsem se začala zaměřovat na výtvarnou a reportážní fotografii. Mojí největší vášní je možnost zachytit něco v daný okamžik tak, jak ho vidíte právě vy. Zakomponovat tento pohled do malého obrázku a navždy jej uchovat. Všude kladu důraz na výtvarnou stránku a tzv. druhý plán. Nemám ráda jednoduché, prvoplánové fotografie, které na první pohled možná okouzlí, ale není v nich ukryto žádné kouzlo a ani tajemno. Velký vliv na mě měl náš nejznámější a celosvětově uznávaný dokumentární fotograf pan Viktor Kolář, který mi vedl moji závěrečnou práci.

Největší pracovní zkušenosti vděčím svojí dvouleté práci pro pražskou O2 arenu, pro které jsem fotografovala veškeré akce. Naopak asistence Tonovi Stanovi mi dala nahlédnout do portrétní fotografie a hry se světlem, které je pro fotografii klíčové.

Svatební fotografii jsem se naplno začala věnovat po nafocení několika svateb kamarádům, které sklízely úspěch. Sama jsem netušila, že mě fotografie svatby může tak bavit. Na svatební fotografii je pro mě nejdůležitější příběh celého dne a jeho tvoření. Fotograf by měl být tichým pozorovatelem a nenápadně vše zaznamenávat, aby nebyli lidé nervózní a křečovití.

Pokud dáte lidem prostor a nevědí o vás, jsou přirození a jedině tak vznikají ty nejkrásnější vzpomínky. Nicméně i fotograf musí být občas vůdčí a to konkrétně když se jedná o skupinové fotografie, portrétní a samostatné fotografie novomanželů. Fotograf musí lidi nasměrovat správným směrem a poradit, jak by asi vše nejlépe vypadalo na fotografii.

Ráda bych byla součástí i vašeho příběhu, a proto pokud vás moje fotografie zaujaly ,neostýchejte se mě kontaktovat 🙂